wz

 

 

 

 

Mozgovámŕtvica,ľudovo šľakomtrafenie

Odborné múdrosti o nej sa dočítate na tomto odkaze:

http://www.ineurolog.sk/cievne-mozgove-prihody/cievna-mozgova-prihoda-porazka

Gratulácia tej ,ktorá uznáva

alternatívnu medicínu

 

ATU JE MôJ PRíBEH A TO čO SOM OD VáS  DOSTALA AKO ZNAK spoluúčasti  na mojom nešťastí

Ahoj kamarádi,
přeposílám vám mail co jsem dnes dostal. Vede k tomu fakt, že podobná příhoda se stala i v rodině.
Pokud tento mail nepošlete dalším třem kamarádům do tří minut, nic se vám nestane,  ani nebudete mít smůlu. Maximálně se může stát, že jednou, někdodíky tomu, pomůže vám, nebo někomu jinému.

Opravdová příhoda:
Na jednom grilování Lenka najednou omdlela a spadla. Bylo nabídnuto zavolat záchranku, ale ona každého ubezpečovala, že je dobře a že se jen udělalo špatně kvůli novým nerozchozeným botám.
I přesto, že byla bledá a chvěla se, pomohli očistit a posadili ke stolu s jídlem. Celý zbytek večera byla Lenka v klidu. Pozdě večer po grilování Lenčin manžel všem zavolal a oznámil, že jeho manželka byla přece jen hospitalizována.
O hodinu později náhle zemřela.
Při zahradní slavnosti totiž utrpěla mozkovou příhodu. Kdyby její přátelé věděli, jak se dají rozpoznat příznaky mrtvice, mohla Lenka ještě žít!
Někteří lidé nezemřou hned, ale zůstanou odkázáni na pomoc druhých s vědomím,  že jsou v beznadějné a bezvýchodné situaci. Trvá jen 1 minutu si toto přečíst!
Neurologové tvrdí, že pokud se pacient dostaví nejdéle do 3 hodin od příhody, může být zachráněný. Tvrdí, že trik je vtom nejen rozpoznat a správně diagnostikovat mrtvici, ale i dopravit pacienta do 3 hodin k lékaři, který může pomoci.

Jak rozpoznat mrtvici:
Nejlehčí metoda jak ji poznat, je komunikovat s postiženým takto:
1) Poprosit ho, aby se zasmál - což zřejmě nebude schopen
2) Poprosit ho, aby řekl jednoduchou větu - může mluvit nesrozumitelně a zmateně
3) Poprosit ho, aby zvednul obě ruce - což mu nepůjde, anebo jen velmi těžko
4) Poprosit ho, aby vyplázl jazyk - pokud je jazyk pokřivený a kroutí se ze strany na stranu, je to znak mrtvice
Pokudpostižený problém vykonat alespoň jeden shora vyjmenovaných kroků, je třeba ihned zavolat záchranku!
Jeden kardiolog tvrdí, že pokud každý člověk, který obdrží tento email a pošle ho dál alespoň dalším 10 lidem, si může být jistý, že bude zachráněn (i díky němu) alespoň jeden lidský život.
Denně nám přichází tolik otravných a nic neříkajících e-mailů, že bychom mohli aspoň jednou zaplnit síť něčím užitečným, nemyslíte?

ˇĎakujem za nmail Oznam o záchrane života Lenky, no a ja mám skúsenosť takúto….V auguste roku 2015 dňa 28 som dostala mozgovú mŕtvicu a dodnes mi je ľúto, že som nwzomrela,sm hnr správne vyhodnotil, že mám mŕtvicu s zavolal záchranku, ani nie do 2hodín som mala pomoc, pri dome ešte v sanitke mi dali kapačku a k sanitke ma syn s mužom odvedli, to som ešte išla po svojich nohách, aj keď nie lahko aj do samitky som sa vyštveverala na sanitné táčky na ktorých vozia paccientov na rôzne vyšetrenia dokonca si trochu pamätám priezvisko sestričky, ktorá mi v sanitke dokázala bez ťažkostí nájsť žilu na ruke a nenarobila mi modriny a podliatimy krvavé, ako mi väčšinou narobili vždy v nemocnici kde mi brali krv na vyšetrenia. Písala sa Vaculčíková  alebo Vaculíková.povedala mi ho po mojej otázke, lebo málokdo mi vpichol ihlu bez podliarin a modrín, pochválila som jej šikovnosť a poďakovala za bezbolestnosť vpichu injekcie,
Ale to čo sa dialo na Neuurológii v nemocnici, to ma presvedčilo, že tam nepomáhajú, ale mučia bezmocných a bezbranných chorých a starých  ľudí.
Po tom ako mi v sanitke zachránili život ešte v sanitke som sa štverala hore na polohovateľnú posteľ, ktorú tam mali pre mňa nachystanú a s touto posteľou,vraj to bol dar z Rakúska topoľčianskej nemocnici ma nechali na Neurologii, v duchu som ešte Bohu ďakovala, že mi zachránil život, no v tichu ležiac som zažila totálny šok nad jednaním a konaním vraj zdravotnýchsestier. Tak si predstavte, že sa vám zrazu vovalia štyri ruky pod paplón a začnú sa vám prehrabávať v pohlaví a zadku…,no hnus a des!!!!t á sestra čo bola po mojej mŕtvo ležiacej ľavej ruke mi ukazovák svojej ruky začala pchať aj do ritného otvoru, čo ma už totálne pobudilo! Začala som revať na celú nemocnicu, že na mne sestry páchajú násile, bez dovolenia sa mi hrabú medzi nohami ako zvrhlíci nie tí, čo majú pomáhať v tom nie dobrom stave oslabená som napolohovateľnej posteli bojovala  s dvomi tzv.sestrami, aby sa mi nehrabali medzi nohami bez jediného slova vysvetlenia. Tou zdravou hybnou rukou som zdrapla ruku sestry, ktorá bola po mojej pravej strane tela a všetkou silou akej som bola schopná som ju odsotila od seba, takmer spadla, ale škoda nespadla na zadok, čo som chcela, aby sa stalo!.
Napokon som pocítila ostrú bolesť medzi nohami a došlo mi, že mi tam vovalili cievkovanie. ešte som nepočula a ani nikde nedočítala sa , že by cievkovanie zachránilo niekomu život po mozgovej mrtvici, tak som sa kategoricky ohradila voči tomu s tým, že som kategoricky proti cievkovaniu,lebo nemám urologické problémy, ale mozgovú mŕtvicu!Prosto jednajú s mojim telom ako s biologickým odpadom a nie, že patrí zatiaľ ešte živej bytosti ja som predsa človek a mám aj svoje práva, aby sa so mnou jednalo ako s človekom a nie ako s bezprávnou masou porazeného masa, sú povinní informovať ma s tým čo mienia s mojim telom robiť a čím mi idú zachraňovať život a v tomto stave odrazu zablyslo mi pred očami silné svetlo a vzápätí nastala tma, predpokládám, že som odpadla a ležala v bezvedomí, po chvíli som začula sestru ako hovorí, že mi musia dať kapačku a tak mi dopichala ruku, ako to robili před ňou viaceré.keď som sa ocitla na vyšetreniach v nemocnici. Až ked mi dali kapačku cítila som konečne prúdenie krvi v tele, no s prúdením prišli ukrutné bolesti na mŕtvej strane tela, ľavej ruky a nohy, neznesiteľná bolesť a žiadala som, aby mi dali injekciu proti tej ukrutnej bolesti. PRD mi dali! Tak som revala, ako býk na jatkách, keď ho zabíjajú a vykričala som im, že vedľa nemocnice je veterinárny pán doktor Braný, ktorý pomohol mojej fenke Mikinke, keď zomierala že zavolám, nech im na odddelenie donesie jednu injekciu aj pre mňa, však mojej fenke pomohol a tu nie je vraj ani jedna injekcia proti bolestiam Boli tak ukrutné, že ani bolesti. ktoré som pred rokmi mala pri Kliešťovom pôrode sa im nevyrovnali!!!Pre ilustráciu, porežte si ruku a začnite si na porezané siesto klopkať kladivkom. voľakedy som si porezala ruku a keď som pribíjala klinček do steny na obraz zavesiť, tak som si na to porezané klepla kladivkom a našla som sa až na zemi, odpadla som od krutej bolesti, taká bolesť ma mordovala na posteli a nedali mi žiadnu pomoc! Napokon mi  predsa po dlhšom čase dali, no pilulky nič nepomáhali a nepomohli, len mi zaťažili žalúdok. Viac ich zaujímali zapareniny pod mojimi prsami, ako moje ukrutné bolesti, ktoré bolo treba stíšiť. začali ma vehementne umývať, aby mi dali najavo, ako sa nestarám o svoje telo a ony chuderky, to teraz musia umývaťa mastiť masťou. Nuž takto dávajú prvú pomoc po mozgovej mrtvici v topolčianskej nemocnici. A na druhý deň som už mala  kvôli cievkovaniu silného rezáka a infekciu moču. K tým druhým bolestiam pribudli mi ďalšie vďaka tzv. zdravotným sestrám, ktoré nie sú zdravotné sestry, ale všetky sú  vraj rehabilitačné sestry pribudli ďalšie, ktoré vonkoncom som nemusela mať.  Zavlekli mi tým ohmatávaním infekciu do močovodu, však, keď si budete pchať prst do ritného otvoru s potom sa budete mrviť tam kadiaľ cikáte inak to ani nemohlo dopadnúť a na opätovnom vyšetrení na CT-čku (NA druhé ráno alebo na druhý deň po zavedení cievkovania)mi už zistili aj
druhú mozgovú mŕtvicu, takže som dostala zo šoku a zápasenia s dvomi zdravými rehabilitatorkami ležiac bezbranná na posteli, druhú mozgovú mŕtvicu. Serie ma jedno, že ani jedna mŕtvica ma neusmrtila a teraz nie že žijem, ale živorím a so mnou už aj muž, ktorý sa o mňa celodenne stará, pomáha mu občasne náš syn, ten je mojim životabudičom, on ma dostal k počítaču, aby som mohla napísať, aká je zdravotná starostlivosť v nemocniciach dneška,hlavne samozrejme na Neurológii v T opoľčanoch. Naozaj "zlatí komunisti", toto sa za komunistov nemohlo stať, aby vám privodili mŕtvicu bezcitným ,doslova hrubo vulgárnym vyšetrovaním (v noci na posteli) , ošetrovaním, ako sa stalo mne. Tak kdekoľvek hlavne na cintorín len nie do topoľčianskej nemocnice na urologii, kde si zo starých a bezmocných, bezradných ľudí robia ešte aj posmech a vymýšľajú im kdejaké prezývky, ako rozťahovačka alebo chrápačka a pritom každá zo starých ženiček vychovala svoje deti a odvádzala celoživotne štátu dane aj poistné platila pre choroby v starobe a takéto nedôstojné správanie si vonkoncom nezaslúžia od nikoho na svete a  sa to deje v nemocnici, kde sa predpokladá slušné vychovanie tých čo majú luďom pomáhať. O nejakej dôstojnej starobe v tejto republike nemožno ani len hovoriť, to je len výsmech Keď tí, čo majú pomáhať majú starších  ľudí na posmech….to nemá nič dočinenia s dôstojnosťou. No, zrušiť nemocnicu v Topoľčanoch, aj to je málo! už aj tak je veľmi veľa z nej zmiznuté, rozkradnuté..! Kde bolo rehabilitačné stredisko už nie je dnes nič, bolo tam 5 vaní na perličkový kúpeľ dve vírivky ,jeden antikorový elektrický ohrievač parafínu, 5postelí alebo lehátok(?)pri každej vani, dve lehátka boli pri oknách z ktorých bolo vidieť nádvorie nemocnice.... Aj na tých lrhátkach cvičil rehabilitátor moju mamu, od neho som sa učila, ako ju mám doma rehabilitovať a nerobiť jej zbytočne ukrutné bolesti, ktoré má aj bez cvičenia priveľké, ako mi hovoril popri učení sacvikov a ako to robiť s primeranou silou k jej zdravotného stavu pízvukoval, aby som nič nerobila s jej telom násilím, ale vždy jej porazené telo najprv dostatočne uvoľnila masážou a pzrafínom.(pardon!)V opačnom poradí.

Ako vyzerá rehabilitácia v topoľčianskej nemocnici dnes?

No to je otras! Lámu vás namiesto toho, aby vám uvolňovali svalstvo. Všetko to je len HRUBÉ násile. S matkou som chodila rehabilitovať po mozgovej príhode a embólyi pľúc za tých tzv. zlých komunistov a to bola rehabilitácia!!!!. Prvé čo sme robili bol perličkový kúpeľ  a následne uvoľňovanie svalstva rozohriatým parafínom balenie rúk a nôh do horúcich parafínových plienok. a potom až začalo samotné cvičenie s končatinami
T u som sa učila rehabilitovať moju mamu, čo som aj robila a zakúpila som vtedy aj parafín v lekárni a balila ju do plien, aby sa jej rozhýbali ruky, jej záležalo veľmi len na rukách, chcela variť a trhať zelinu v záhradke z kvetín, čo bolo jej radosťou a pýchou. Takže píšem hneď o dvoch príbehoch s mozgovou mŕtvicou. O mojom a aj mojej matere. Obe sme prežili. Mama žila vyče 20 rokov po mozgovej mrtvici a starala som sa o ňu takže viem dobre čo obnáša opatera bezvládneho človeka, teraz to pochopí konečne aj môj muž, lebo vtedy nechápal moju nervozitu a úzkosti. U mňa zohrali svoju úlohu aj zdedené gény, že som mŕtvicu dostala. možnopovedať, predpokladať,  či to tak je, tak to teda neviem, len sa dá dedukovať z prežitého.

Potom ma previezli do krajského mesta Nitry Už na Rehabilitačné oddelenie na izbe ležalo dosť žien s rôznymi diagnózami nielen mozgovými porážkami.Rehabilitácia v Nitre takisto nesiaha ani po členok nohy tej rehabilitácii robenej za tých takzvaných zlých komunistov. Aj tam sa cvičí telo násilím, ale treba priznať, že s človekom komunikujú a hovoria dopredu, čo s ním mienia a idú robiť.! Informujú pacienta pred každým cvičením. Nesnažia sa za každú cenu byť tzv. "familiárni,ako v topoľčianskej nemocnici, bolo mi priam odporné, keď mi hovotili "babi! No aká som ja Vaša "babi, ja som babičkou mojim desiatim vnúčatám a prababkou pravnukovi, nie som  pre vás žiadna"babi" mám svoje meno a priezvisko a žiadam, aby ste ma oslovovali menom a priezviskom! Pre vás som tu pacientkou s mojim menom a priwzviskom a žiadna"babi!"!Z vašich úst to zneje v mojich ušiach ako výsmech a nie familiárne oslovenie. tak si vyprosím, aby ste ma takto oslovovali na posmech!V Nitre ma už oslovovali pani tá a tá a žiadna "babi" Reľpektovali moju pyipomienku k nehodnému oslovovaniu pacientky ich oddelenia, teda mojej osoby. Na Rehabilitašnom oddelení v Nitre pani primárka oddelenia si dala tú námahu a každému pacientovi osobitne hovorila o tom, čo potrebuje a ako má cvičiť, aby sa mu zlepšoval stav. Tu som dostala naviacElektroterapiu.elektrické impulzy do tela,aby sa nervstvo pohlo....no bohužiaľ nepohli rukou vôbec tak,ako som si želala,ale aspoň som mohla s ňou bez krutých bolestí hýbaťs pomocou pravej ruky.Sklamaná som bola z toho, že rehabilitácia ani v Nitre nemá nič spoločné s rehabilitáciou robenou za tých zlých komunistov.ale faktom je, že tu som ečte túžila po tom, aby som chodila a aj som sa snažila robiť všetko preto,  aby som rozhýbavala nohy a ruky. Totálnu nechuť k cvičeniu na posteli vo mne vyvolala tzv. rehabilitačná sestra, ktorú smelo môžem nazývať sadistická katovka, patrila by do mučiarne stredoveku a nie robiť rehabilitačnú sestru a vraj jedinú pre okres Topolčany.  Kým neprišla, tak som pravidelne denne svičila na posteli cviky,ktoré  ma naučili v Nitre na oddelení a hlavne pani primárka so sestričkou Slávkou a rehabilitátorom Maťkom, ako sme ho na oddelení volali, meno má Martinko myslím, že Bystričianský alebo Bystrický????

Sestrička Slávka s Martinkom boli človečí +udia najviac, dokázali mať pochopenie a aj uznali. chorému človeku a vždy ptidali dobré slovíčka k ošetrovaniu a cvičeniu. Vzácny jav po skúsenostiacch aké som nadobudla v Topoľčanoch. Jednoznačne od pani primárky oddelenia cez uvedených Slávku a  Martinka v Nitre sú človečí ľudia na rehabilitovanie, postupne pridávajú ťažšie cviky ľahším začnú a zakaždým informujú  o intenzite bolesti Napríklad povie sestra, teraz ideme cvičiť ľahší cvik, bude bolieť menej a  teraz ideme na ťažší zabolí viac a nakoniec ideme na ťažší a ten bude bolieť najviac, mpripravte sa na to dopredu, snažte sa pokiaľ sa dá prekonávať tú bolesť, keď to nepôjde, tak vám dáme pilulku proti bolesti, lepšie ale je prekonávať ju ako tlmiť liekmi. No pokiaľ to neoôjde nebudeme vás lámať násilím!Nebojte sa,spolupracujme a určite sa vám stav zlepší.to sú slová pani primárky odddelenia,podobne hovorila aj prmárka vTopoľčanoch, len ten jej personál bol na prd s prepáčením,v Nitre bol viac človečí personál na oddelení!

v deň keď ma prepustili z nemocnice v Nitre ,prepustili všetky pacientky z izby a tak sme boli všetky v eufórii z tho,že budeme doma medzi svojimi najbližšími a stav sa nám postupne zlepší.Okrem iného v Nitre varili oveľa lepšie pre pacientov, tam dávali aj ryžu so čťavami rôznymi ,čo v Topoľčanoch vonkoncom nebolo akoby ryžu kuchár vôbec nepoznal!(To len na margo!)

Mňa považovali za zlú babinu,pretože som odmietla hrať ich hru na famíliu oslovovaním "babi" a žiadala som, aby ma oslovovali menom a priezviskom ako majú ápísané na papieri na posteli zavesenom!!!!!To je pre ne smerodajné a žiadna že som teraz tzv. ich família......

Vrcholom celého je sadistická katovka tzv. reh.sestra, ktorá chodí cvičiť pacientov do ich domov a bytov! Prišlaa vatúpila do izby s nosom hore,ešte že nepršalo, inak by jej do neho bolo napršalo no aspoň by jej ubralo kyslíka, aby menej zla narobila. ako jedna najmúdrejšia, najschopnejšia, najlepšia reh. sestra okresu....Povedala som konitolnú otázku,chtiac zistiť mieru jej nadutosti a pýchy! Poprosila som ju pred cvičením,aby mi natrela bezvládnu nohu najprv mastičkou,aby sa uvošnila a až potom,aby sme cvičili, nech nemám kruté bolesti zbytočné.TVRDO ODVRKLA,žE ona ytu nie je na to,aby mi masírovala nohuOHU,aale ale aby s nohou cvičila okamžite prešla k ruke ZDRAPLA bezvládnu rukua surovo mi ju zdvihla do výšky, ako másocha slobody v Amerike čo stojía takto kruto mi ruku držala vysoko hore napriek tomu, že ma to strašne neznesiteľnee bolelo a musela som doslova revať ako tur od bolesti.potom mi začala ruku krútiť,vykrúcať ato uť boli bolrdti na zbláznenie! Odrazu mi v pleci puklo prasklo, ako keď praskajú kosti pri nežiadúcich pohyboch a to bola totálna bolesť na odpadnutie.Eľte sa stihla zŕtieť ako had a líškala sa môjmu mužovi slovami:Vy vyzeráte ako rozumný chlap, mastila mu chrbát lichôtkou, aby s ním mohla manipulovať!a rišlo to,povedala mu,aby mi zdrapil ruku a držal mi ju,pretože ja som chytila jej ruku a odtrhla ju od tej nojej nevládnej, kde mi zámerne robila ukrutnú bolesťa povedala by som aj,že mi robila bolesti s potešením,to by ste mali vidieť ten jej ksicht vyteľenýmako ma mučí a drží v šachu,žre sa ani nehnem  a budem trpieť bolesti. "no veď ona mi dá mastenie nohy.!!!"

Celkom ma obrala o energiu a akúkoľvek chuť do života, nerobila mi len bolesťtela, ale aj bolesť duše už neverím na dobro v ľuďoch vonkoncom, keď ktosi dokáže takto ničiť starého bezmocného človeka a takých je moc neľudí, hľadala som v ľuďoch vždy len tie dobré vlastnosti, ktoré možno má a dnes vidím a cítim  u takmer každého najviac už len to ZLO, bohužiaľ!A TOTO som získala v nemocnicitopoľčianskej .takto SI dnešníí zdravotníci predstavujú demokraciu a ešte by chceli aj vyššie platy????,,,,Dala by som im s prepáčením po  papuliach a nie vyššie platy. To je svinstvo a drzosť nahjvyššieho rangu, takto by sa k pacientom v Nemecku či Rakúsku nemohli správať, ako to robia tu  na SLOVENSKU a majú ešte tú drzosť  žiadať od štátu vyššie platy! Dúfam, že im nevyhovejú, najprv by sa mali vrátiť do škôl  a naučiť sa slušnému správaniu, mali by  vrátiť štátu  školné, lebo sa nič poriadne nenaučili, ako sa naučili mnohí čo chodili do školy za tých zlých komunistov. A toto konštatuje dcéra politického väzňa trpiaceho  nevinne v  Jachymovských uranových baniach  a za komunistov odsunutá na okraj spoločnosti, takže ma nemôže nikto podozrievať z toho,  že som  fandiaca diktatúre komunistického proletariátu., no je nesporné, že zdravotníctvo slúžilo každému človeku bez rozdielu postarali sa tak o upratovačku ako o učiteľa či profesora alebo predsedu strany. Každý dostal pomoc a aj lieky a kúpele, keď bolo treba. Čo bolo samozrejmosťou vtedy a dnes už takmer  vonkoncom nič nie je bez peňazí a úplatkov. Na hanbu a vraj demokracia. No fúúúúúúúúúúúúúúúúj!!!!!!!!!!!!!!!!!Špinavý,  zvrátený a amorálnykapitalizmus!
 

Zázrak
Co je to zázrak? Když budeme hledat v českém dnešním slovníku co to znamená zázrak, tak se tam dočteme toto vysvětlení:
Zázrak je událost, která není vysvětlitelná vědecky známými přírodními zákony a považuje se za projev zásahu nadpřirozených sil.Přesto každý z nás denně toto slovo používáme běžně v denním hovoru, aniž bychom si uvědomovali že to slovo zneužíváme a v našem životě nemá místo.
Přestože to slovo letí často z našich úst a nevyjadřuje pravdu, jsou během našeho života velmi vzácné vyjimky, kdy určitá událost se nedá jiným slovem vyjádřit, pouze slovom zázrak, jak už slovník napovídá že jde o událost, která byla hmatatelně vytvořena nadpřirozenou silou.
Zde stojí otázka pro mnohé, proč jsem se pustil do psaní na toto téma.Odpověď bude sice dlouhá, ale dozvíte se s překvapením, o čem jste jistě neslyšeli ,o čem se na veřejnosti nikde nehovořilo a událost zůstala mnoho desítek roků v zapomnění.To co Vás nejvíce ze všeho překvapí, bude když Vám budu vyprávět o veliké události která se stala člověku který pocházel z našeho rodu v Dolní Dobrouči ,číslo popisné 13, z rodu Josefa Špinlera tehdy zemědělce.


Tento případ zasluhuje poznat podrobnosti tohoto rodu, dnes bych mohl říci rodu mého dědečka. Můj Dědeček narozený v roce 1868 s jeho manželkou Františkou se živili pouze tím, co jim přinášela těžká dřina na malých svahovitých políčkách, která obdělávali po celý rok pomocí dvou kraviček. Jejich chaloupka byla celá dřevěná a pokryta původně slaměnými doškami(foto) .V chalupě neměli ani vodovod ani koupelnu ani zaveden elektrický proud ,ani dnešní způsob wc ,přesto žili spravedlivě a měli 4děti. První se narodila Františka ,jméno dostala po své mamince druhá přišla na svět
Marie,třetí to byl Josef , můj tatínek který musel jít v 17 letech do války(foto),nejmladší byl František.Obě děvčata se nevdala a nejstarší dostala nabídku jako služka sloužit do Prahy, kde vedla domácnost v jedné rodině lékárníka .Říkali jsme ji naše
kmotřička, protože bývala kmotrou při křtu některých z dětí. Když přijížděla domů z Prahy do Dobrouče přivážela nám nikdy nepoznané dobroty, jako pomeranče a různé sladkosti. Naše teta Marie se rozhodla pomáhat svému bratru Josefovi mému tatínkovi, který převzal zemědělství a dřevěnou chalupu.Nejmladší syn mého dědečka dostal jméno František a tím se stal mým strýčkem.Vyučil se tesařem v Kyšperku.Dědeček se odstěhoval na výměnek ,tedy do zakoupené staré chaloupky asi 300 metrů od své zemědělské usedlosti kde se říkalo u Jirů. To byla předzdívka kterou dostal každý chalupník, protože v Dobrouči bylo mnoho stejných příjmení a aby byla jména doplněna a rozlišeny jednotlivé rodiny v obci.

Můj strýček Frantiček po svém vyučení znal dobře své řemeslo a tak mu bylo svěřeno aby postavil na nejvyšším místě u Jablonného na Suchém vrchu ve výšce 995metrů nad mořem, kde stála rozhledna, tak u dřevěnou honosnou chatu pro turisty.
Strýček tesař odjížděl v pondělí na kole a celý týden poctivě pracoval na tomto Suchém Vrchu,a po týdnu se vracel do Dobrouče k rodičům. Další jeho místo kde uplatňoval svoje znalosti tesaře, bylo kousek od Kyšperka (dnes Letohradu),kam začal denně brzy ráno dojíždět na kole.
A zde se začíná pro čtenáře dlouho očekávaný příběh.Strýček vypráví: Jeníku ,tenkrát jsem jak obvykle odjížděl brzy ráno na kole za prací u Kyšperka.V noci sice pršelo,ale cestu po dojezdu do Kyšperka jsem si zkrátil k tomu stavení kde jsem pracoval, a ta vedla po louce ,která byla ještě silně mokrá a cítil že jsem měl i promočené i onuce.Za tím domkem jsem se ihned dal do práce, která spočívala v tom , že budu dělat prkenné bednění ve vykopané jámě pod ůrovní země, která měla sloužit jako močůvková betonová jimka, pro odpad z chléva. Ikdyž jsem se neptal o jakou velikost této jimky šlo, protože jsem v době dobře znal hloubku a přibližnou délku a šířku naší jimky u nás doma v čísle 13.Vyprávění strýčka tak zaujalo a tak strýček pokračoval: A do jámy jsem sestoupil a srovnával a měřil sloupky i prkna, které budu potřebovat pro zhotovení bednění, aby pak mohli přijít zedníci a zalévat kolem dokola betonem.U země v jámě která byla po dešti rozmočená a téměř bahnitá, se těžko měřily délky pro řezání trámků,a tak jsem se rozhodl požádat paní která po zavolání přiběhla a ji požádal o nějaké svítidlo. Tato selka odběhla do chalupy a za chvíli vidím jak nese v ruce nějakou bílou šnůru a na konci byla žárovka zašroubovaná v porcelánové objímce která byla připevněna ke kulatému plechovému šiltu (dnes říkáme stínítko). A tak jsem to svítidlo převzal, poděkoval a těšil jsem se na práci při světle,a šel jsem si posvítit do jednoho rohu jámy.


V tom okamžiku se se mnou něco stalo. Jako blesk z nebe jsem byl zasažen zcela nikdy nepoznanou obrovskou nepopsatelnou silou, která probíhala mým celým tělem, moje myšlení bylo zmatené, kdo se to zmocnil a se mnou to začalo kroutit nevyjádřitelnou silou, a si uvědomil že musím zemřít a navíc v tom hrozném nepochopitelném stavu jsem si vzpomněl že nedávno zabil elektrický proud mého spolupracovníka Stránského (Paulána)z Dolní Dobrouče,

 

 

a že zrovna tak skončí můj život.Jak dlouho trval tento zápas s neviditelnou silou to nedokážu určit. Víc jak opuštěnej od jakékoliv pomoci jsem si náhle vzpomněl na nápis velikými písmeny napsaný v Horákově kapli kam jsem často chodíval,  a četl na klenbě :MARIA POMOHLA,  POMÁHÁ A

(21.7. 2016)napísal pán Jan z Dobrouče v ČR

NUč A TAKTO vyzerám po48 rokoch manželstva, fotené v Topoľčanoch u fotografky oproti  predajne JEDNOTY tzv. "Kocky" čo stojí zprava pri kostole na námestí.

 

 

PO 48 rokoch manželstva a dvoch mojich šľakomtrafeniach!(To ale sú dva zatrpknuté ksichty, však?(ÚSMEV inak vyzerá!)

 


Odkaz na môj web:
http://seniorka.szm.com

 
 


 

 

 

i keď bolí, ale ešte stále bije a žije, to bol text k srdiečku napísaný....

najkrajšie potešenie ma obrázkom po prvom šľakomtrafení od netovej priateľky Aninky!

Aninka moc ĎAKUJEM!, ako aj všetkým Vám, čo ste mi napísali dobré slovíčka pre potešenie užialeného a uboleného srdca.Cezmín.

Guestbook - Kniha 

By Cezmin Slovakia 5.Júl 2012 doplnené: v auguste 2016

 

 

By Cezmin Slovakia 5.Júl 2012 doplnené: v auguste 2016

 

 

height=17 id="_x0000_i1275" src="Mrtvica_files/hv100000.gif">doplnené: v auguste 2016